PŘÍRODA: Mít kde žít
HOUSENKY TÁBOŘICÍ POD PLACHTOU [\"./obrazky/housenky.jpg\"]Skoro na celém území
Spojených států bývají ve vyšších větvích ovocných stromů „pavučiny\". Na
podobná místa totiž kladou samičky bourovce amerického vajíčka. Čerstvě vylíhlé
housenky si pak budují pevné společné přístřeší. Zpočátku se pod plachtou z
hedvábných vlákének schovává asi stovka čerstvě vylíhlých housenek živi se
pupeny, listy a prázdnými obaly od vlastních vajíček. Když jim potrava dojde,
vylezou ji hledat na bílé plochy svého „stanu\" ale tam je vidí hladoví ptáci.
Potenciální predátoři však záhy pochopí, že mají tuto kořist nechat na pokoji.
Housenky totiž ze stromů vstřebávají kyanidy, které jsou v odporně chutnající
tekutině, již housenky v ohrožení vyvrhují. NETOPÝRI Sl Z LISTŮ DĚLAJÍ STŘÍŠKU
Většina netopýrů využívá již existující přístřešky jeskyně, zvonice a půdy.
Avšak někteří američtí letouni například listonosi nebo kaloň krátkonosý
přespávají pod obyčejným velkým listem, nejčastěji například banánovým.
Listonosi příbytkoví vykousají po obou stranách hlavního žebra listu řádku dírek
a list se podél této perforace svěsí. Pod něj se pak schoulí až dvanáct
listonosů, kteří se nohama drží ve vykousaných místech; tato stříška je chrání
před sluncem, větrem i deštěm. Dva metry nad zemí je jejich přístřešek navíc
zcela mimo dosah malých šelem. KREJČIRÍK Sl ŠIJE HNÍZDO PAVOUČÍM VLÁKNEM Pavoučí
vlákno je velice pevné a indický pták krejčiŕík obecný toho důmyslně využívá.
Samice krejčiříka nejprve uchopí vlákno z pavučiny do zobáku. Přitáhne k sobě
dva listy visící kousek od sebe a při okrajích do nich vyklove dírky. Pavučinu
provlékne dírkami a stáhne listy k sobě; na každý „steh\" použije nový kus
vlákna a na konci udělá uzlík, aby vlákno nevyklouzlo. Někdy k sobě sešije také
okraje jediného listu. Tato činnost samičce zabere až čtyři dny. Výsledkem je
miskovité hnízdo z živých listů, které se mezi ostatními zelenými listy úplně
ztrácí. Velmi často proto unikne pozornosti drobných predátorů, pro které je
každé ptačí vejce nebo mládě vítanou kořistí. LEHOUNKÝ AKROBAT BYDLÍ MEZI STÉBLY
TRÁVY Evropská myška drobná neváží víc než pár zrnek rýže. Za obilkami šplhá po
tuhých travinách a obilí, jejichž stébla se přitom téměř nepohnou. Ocásek
používá při šplhání jako další končetinu. Díky svým lezeckým schopnostem si
samička staví hnízdo poměrně vysoko nad zemí, mezi květenstvími travin. Je tak
blízko potravě, a přitom dost daleko od predátorů, kteří se plíží většinou po
zemi. Na vlastni stavbu používá stébla trávy a jejich listy; stébla si nakouše
na různé délky a uplete z nich hnízdečko velikosti tenisového míčku, které
nakonec ještě vystele mechem. Hlavní období rozmnožování spadá až na konec léta.
V tu dobu vrhají mláďata i myšky, které se narodily tentýž rok v květnu. Zdroj:
Neviditelný pes
HOUSENKY TÁBOŘICÍ POD PLACHTOU
Skoro na celém území Spojených států bývají ve vyšších větvích ovocných stromů „pavučiny\". Na podobná místa totiž kladou samičky bourovce amerického vajíčka. Čerstvě vylíhlé housenky si pak budují pevné společné přístřeší.
Zpočátku se pod plachtou z hedvábných vlákének schovává asi stovka čerstvě vylíhlých housenek živi se pupeny, listy a prázdnými obaly od vlastních vajíček.
Když jim potrava dojde, vylezou ji hledat na bílé plochy svého „stanu\" ale tam je vidí hladoví ptáci. Potenciální predátoři však záhy pochopí, že mají tuto kořist nechat na pokoji. Housenky totiž ze stromů vstřebávají kyanidy, které jsou v odporně chutnající tekutině, již housenky v ohrožení vyvrhují.
NETOPÝRI Sl Z LISTŮ DĚLAJÍ STŘÍŠKU
Většina netopýrů využívá již existující přístřešky jeskyně, zvonice a půdy. Avšak někteří američtí letouni například listonosi nebo kaloň krátkonosý přespávají pod obyčejným velkým listem, nejčastěji například banánovým.
Listonosi příbytkoví vykousají po obou stranách hlavního žebra listu řádku dírek a list se podél této perforace svěsí. Pod něj se pak schoulí až dvanáct listonosů, kteří se nohama drží ve vykousaných místech; tato stříška je chrání před sluncem, větrem i deštěm. Dva metry nad zemí je jejich přístřešek navíc zcela mimo dosah malých šelem.
KREJČIRÍK Sl ŠIJE HNÍZDO PAVOUČÍM VLÁKNEM
Pavoučí vlákno je velice pevné a indický pták krejčiŕík obecný toho důmyslně využívá. Samice krejčiříka nejprve uchopí vlákno z pavučiny do zobáku. Přitáhne k sobě dva listy visící kousek od sebe a při okrajích do nich vyklove dírky. Pavučinu provlékne dírkami a stáhne listy k sobě;
na každý „steh\" použije nový kus vlákna a na konci udělá uzlík, aby vlákno nevyklouzlo. Někdy k sobě sešije také okraje jediného listu.
Tato činnost samičce zabere až čtyři dny. Výsledkem je miskovité hnízdo z živých listů, které se mezi ostatními zelenými listy úplně ztrácí. Velmi často proto unikne pozornosti drobných predátorů, pro které je každé ptačí vejce nebo mládě vítanou kořistí.
LEHOUNKÝ AKROBAT BYDLÍ MEZI STÉBLY TRÁVY
Evropská myška drobná neváží víc než pár zrnek rýže. Za obilkami šplhá po tuhých travinách a obilí, jejichž stébla se přitom téměř nepohnou. Ocásek používá při šplhání jako další končetinu.
Díky svým lezeckým schopnostem si samička staví hnízdo poměrně vysoko nad zemí, mezi květenstvími travin. Je tak blízko potravě, a přitom dost daleko od predátorů, kteří se plíží většinou po zemi.
Na vlastni stavbu používá stébla trávy a jejich listy; stébla si nakouše na různé délky a uplete z nich hnízdečko velikosti tenisového míčku, které nakonec ještě vystele mechem. Hlavní období rozmnožování spadá až na konec léta. V tu dobu vrhají mláďata i myšky, které se narodily tentýž rok v květnu.
Zdroj: Neviditelný pes
Sdílet článek na sociálních sítích